P (aneb příběh počínající písmenem „P“)

     Plzeň po poledni. Pensista Pěnička posedává po parku. Pohazuje papání ptáčkům, pokukuje po pěkných prdelkách. Po parku pomalu projíždí popelář Plíšek. Pohvizduje, převaluje popelnice, prohrabuje popel. „Posraná práce!“, pronese párkrát. „Pitomí paznehti“, proklíná popeláře Pěnička. „Pořád produkují příšerné práskání plechovými poklicemi“.

     Pěnička pomaloučku prochází parkem. Pozastaví před plakátovou plochou. Pestrobarevný plakát prohlašuje: První plzeňská peep-show! Přijďte pokoukat! Promenáda plavých plzeňských panen! Paráda! Pěnička praští pytlíkem plným ptačí potravy, probíhá parkem, přebíhá přechody. Policista pozvedává pravici: „Pozor! Po přechodu pomalu, pane!“

     Pensista pozastavuje před přízemním pensionem. Plno povyku, pravé pozdvižení. Prochází průchodem a přechází podél pultu. „Pěkně popořadě, páprdo“, pokřikuje připrdlý propagandista Pustohlávek. Pak pošeptá:„Podělaný pensisti“. Prošedivělý policajt pošupuje pořadím pánů. Pěnička pomaličku postupuje. „Pojďte pane“, pokyvuje pojednou posluha.

     Proboha! Pěničkův pohled propaluje průhled. Pánečku, parádní pošušňáníčko! Průhledné prádélko, pozvedávající podprsenky, prosvítající přirození. Polonahé prostitutky pokorzovávají po place. Prohrabují pačesy, přibarvují pusinky, přizvedávají push-upky, přerovnávají punčochy. Plavovlasá parádnice provokativně propleskává poodhalené pozadí. Předkloněná pipinka přerolovává podkolenky prdkou přímo proti Pěničkovi, provlhčené pysky prokukují proděravělými pamperskami. „Pěkná produkce“, pomlaskává pensista. Pěničkův penis pěkně pocukává. „Přece přežívá“, povýskává. „Popojděte, pane“, popichuje prasák Pepíček. „Počkej pacholku“, prohodí Pěnička. Přičmoudlá padesátnice performuje přímo před průhledem. Přitloustlými prsty pozvedává povadlá prsa, polaskává pelichající pičku,  pohupuje pokérovanou prdelí. Příšernost! „Půjdu pryč“, prolétá pěničkovou pamětí předsevzetí.

     Pak pohroma!!! Patrně přílišný přítlak, promaštěné plexisklo přilepuje podvíčko pensisty Pěničky. „Pusť!“, přemlouvá plexisklo pokoušeje přerušit podtlak. „Pooomóóóóóc!“, přerývaně pořvává. Pak prosí postávající: „Pomozte přece, přivolejte první pomoc“.  Pensionem prostupuje panika. Přivolaný policista poskytuje pomoc. Pěnička popotahuje. „Pohoda, pane, počkejte, pomoc přijede“, pomáhá provozní Pašek proměnit pensistův pesimismus. „Pánové, prodnes padla“, pronáší policista prohlášení. „Paďouři“, probublává přes pořadník. „Padejte, pitomci!“, přerušuje provozovatel pensionu poryvy povyku přihlížejících.

     První pomoc přijíždí. Posádka přináší potřebné propriety. Prohlížejí pacienta. „Přehoďte přes pacienta pláštěnku“, přikazuje pediatr Praskavec: „Přeřízneme podobočí“. „Prosím, peán“. „Proč peán“, prohodí pomocnice Pavlínka. „Přiskřípneme poklepec, pozastavíme případný proud“, pomrkává Praskavec. Před pensionem pozastavuje pololáník. „Přivezu patologa?“, prohodí poptávku. „Proboha, proč“, povzlykává Pěnička. „Pozdě, pane, pozdě“, prohazuje pateticky prodavač potravin, původně promovaný psycholog, pensionovaný před příchodem Paroubka. Postávající pánové pokyvováním přitakávají.

     Před proskleným průchodem pošvidrává postarší postava, prabába Pěničková. „Patrně protekce“, poslouchá průpovídky přihlížejících: „Přijet pro polomrtvého pensistu“. Pěničková pozorní, počíná prodírání, poslední překážející postava poodhalí příšerné panoptikum. „Prasáku, prasácká“, propuká povyk papulou Pěničkové. „Počkej!“. „Pamatuj pro příště – po prdeli!“.